Paní Neubauerová, co Vás přivedlo na myšlenku pořídit si podobné zařízení?
Chůze se pro mě stávala postupně obtížnější a obtížnější a všimla jsem si inzerce na schodišťovou sedačku SM100, která mě zaujala. Říkala jsem si, bude to asi drahé, ale aspoň se zeptám, zda bych si to mohla pořídit. Pak jsem zjistila, že by takové zařízení mohl proplatit sociální odbor městského úřadu možná dokonce i celé. Zeptala jsem se tedy na úřadu a bylo mi sděleno, že po dodání žádosti doplněné potřebnými dokumenty by se o tom mohlo začít jednat. Vyřizování papírových záležitostí kolem toho se mi původně zdálo velmi složité, ale nakonec se mi to podařilo zvládnout. Tak jsem veškeré písemnosti dodala a následně sociální odbor vydal rozhodnutí, kde chtěl vysokou spoluúčast. Dali mi doplatek 30%.
Mohla jste si to dovolit?
V té chvíli se mi zdála situace neřešitelná a se sedačkou jsem se již v duchu rozloučila, protože skoro 90 tisíc korun doplatku jsem si sama prostě dovolit nemohla. Byla jsem z toho dost špatná, řekla jsem si: „Kde bych na to vzala?“ Myslela jsem, že to asi padne. Já už ale vůbec nezvládala sejít po schodech a tak jsem vlastně zůstala uvězněna v bytě – mohla jsem jenom na balkon.
Jak jste situaci tedy dále řešila?
Najednou se mi ozvali z firmy ALTECH, ptali se, jak jsem se rozhodla. Po zjištění stavu řekli, že se pokusí zajistit mi zbývající prostředky. Řekla jsem, že já nemám sílu již v tom něco dál dělat, ale oni si nedali pokoj a byli tak strašně hodní, že mi pomohli vše vyřídit. Opravdu vše, starali se tak, že jsem si říkala, zda je to vůbec možné. A bylo to možné! Vše se v dobré obrátilo. Tak strašně obětavé lidi jako pracovníky ALTECH jsem už dlouho nepotkala. Člověk má taky radost z toho, že našel někoho, komu nezáleželo jenom na vlastním prospěchu, ale jsou schopni dělat i něco navíc pro druhého. Přes Nadaci Taťány Kuchařové – Krása pomoci a přes Nadaci Charty 77 – Konto Bariéry mi ALTECH pomohl zajistit většinu potřebných peněz a něco jsem si doplatila sama. Doteď jsem sama nadacím často přispívala alespoň nějakými částkami. Říkala jsem si vždy, já už nic nepotřebuji, tak jsem chtěla pomáhat druhým a nemyslela jsem si, že budu někdy něco sama od nadací potřebovat. Teď to od nadací beru tak trochu jako půjčku (přestože to není půjčka ale dar), říkám si totiž, že jestli tady ještě nějaký ten rok budu, tak to postupně budu nadacím zase splácet, co budu moct.
Jak probíhala samotná instalace sedačky?
Přijeli dva montéři ALTECH, moc šikovní lidi, hodní a byli se vším velice rychle hotoví. Všechno po sobě uklidili, nezbylo tady ani smítko smetí. Moc je to teď pěkné, lidem tady se to taky líbí – mám štěstí i na sousedy, mladé lidi a strašně hodné.
Jste tedy spokojená?
Velmi mi ALTECH pomohl, po dlouhých měsících – skoro po roce – jsem se tak konečně dostala opět sama z bytu ven – pouze s pomocí schodišťové sedačky. Tak jsem tomu strašně ráda. Budu se za Vás modlit, za to pochopení, za tu obětavost. Těžko se to chápe v tomto světě, kde mnoho lidí hledí jen na svůj prospěch, málokdo pro někoho něco udělá. Svět je dnes hodně tvrdý a někdy až krutý. My jsme ještě zažili, že se starým lidem pomáhalo jaksi samozřejmě, dnes jdou často kolem vás mladí lidi a ani je nenapadne nabídnout pomoc třeba s nesením nákupu.
Dejte závěrem radu jiným seniorům. Čím se udržujete ve svých téměř 90 letech v kondici?
Nesmím lenošit, pořád se snažím něco dělat, samozřejmě úměrně věku a zdraví. Sama stále vařím. Tím samozřejmě ušetříme i nějaké peníze, protože je to podstatně levnější než si nechat dovážet hotové jídlo. Střídmě jím, nikdy jsem nepila alkohol, ani štamprli, žádné vození autem do práce, chodívala jsem vždy pěšky – v zimě i v létě. Ráno a večer si s manželem děláme bylinkové čaje.
Děkuji za rozhovor a přeji pevné zdraví do dalších let a hodně naježděných hodin na nové sedačce.
